Přinášíme vám nový a výjimečný rozhovor, tentokrát s hlavním vojenským kaplanem plukovníkem Jaroslavem Knichalem.
Kdo je pro něj v životě vzorem? Co by poradil svému mladšímu já? To vše se dočtete v první části našeho rozhovoru.
Kdy a proč jste se rozhodl pro duchovní službu?
Pokud je míněno mé rozhodnutí pro službu kněze v katolické církvi, tak definitivní „ANO“ bylo během kněžského svěcení v červnu roku 2001. Samozřejmě, že k tomuto definitivnímu rozhodnutí předcházela formace a také poznávání, zda jsem povolán pro tuto službu. Pocházím z tradiční křesťanské rodiny, kde praktický život s Bohem se plně prožíval. Prvotní myšlenka ke službě kněze byla skrze kaplana, který přišel do mé rodné farnosti. Společné rozhovory, modlitba byly prvotními impulsy začínajícího přemýšlení. Vedle toho u nás ve farnosti fungovalo společenství mladých, se kterými jsem zažíval spoustu nádherných chvil. Jednou z nich byla účast na Světovém setkání mladých se Svatým otcem Janem Pavlem II. v Čenstochové v Polsku.
Kdo je pro vás v životě vzorem a proč?
Snažím se vnímat svět a lidi kolem sebe velmi intenzivně. Hledám v lidech to dobré. To, co mě osloví, silně vnímám, přemýšlím o tom a následně to aplikuji ve svém životě. Nejprve to byli rodiče, širší rodina, duchovní v naší farnosti a vedle toho kamarádi, spolužáci, se kterými jsem studoval. Když se zamyslím na světci, kteří mě svým životem a osobním postojem inspirovali, tak to byl svatý Jan Pavel II., svatá Matka Tereza, Don Bosko, blahoslavený Pier Giorgio Frassati a další.
Kdybyste mohl něco poradit svému mladšímu já, co by to bylo?
To je dobrá otázka. Asi bych mu řekl, aby dlouho neváhalo ve svých rozhodnutích. Pokud je přesvědčené, že to, co je před ním je správné, tak by nemělo dlouho stát na místě.
Kdyby se vás mladý člověk zeptal, proč by měl být věřícím křesťanem, co byste mu odpověděl?
Víra je pro mě osobní vztah důvěry. Není pro mě soubor pouček a nařízení. Bůh mi důvěřuje, že přes všechny kopance nakonec dobře použiji to, co do mě vložil. A zve mě, abych mu důvěřoval. Je to výzva. Věřit Bohu znamená pro mě přijmout tuto výzvu a vydat se s ním na cestu. To vyžaduje odvahu vyrazit do neznáma, bez vlastního zajištění. Odvahu risknout to a spolehnout se na Boží jištění, na to, že On cestu zná a dovede mě do cíle. Je to dobrodružství. A v tom je ta nádhera, krása být věřícím křesťanem.
Proč jste se rozhodl stát vojenským kaplanem?
Ve svých 18 letech jsem se musel jako každý mladý muž povinně podrobit odvodu na vojnu a to u Okresní vojenské správy Uherské Hradiště. Bylo to přesně na svátek Jaroslava dne 27. 4. 1994. Po všech úkonech spojených s odvodem jsem byl odveden s výsledkem schopen a měl jsem nastoupit na povinnou dvouletou základní službu. Jelikož jsem v té době studoval, tak jsem každým rokem žádal o odložení vojenské službu z důvodu studijních. Následně jsem měl zdravotní komplikace, které mi neumožnily nastoupit na vojnu. V roce 2002 přezkumná komise zjistila, že můj zdravotní stav je natolik v pořádku, že můžu nastoupit, v té době už jen na jeden rok, na základní vojenskou službu. Jelikož jsem už byl vysvěcen na kněze, tak jsem přemýšlel, jak být užitečný na vojně ve službě kněze. Přes vojenského kaplana Josefa Konečného jsem se dostal k osobě tehdejšího hlavního kaplana Tomáše Holuba (nyní plzeňský biskup). A ten mi dal nabídku, buď jeden rok základní vojenské služby anebo 4 roky ve službě vojenského kaplana. Dostal jsem čas na rozmyšlenou a nakonec jsem se rozhodl pro vojenské kaplanování, které v letošním roce trvá již 20 let.
Foto: https://www.czdefence.cz/…/ROZHO…/KNICHAL/knichal_01.jpg